Vznik  psychotroniky


 

2.5     Vznik psychotroniky podle Z. Rejdáka, z knihy „Průvodce po psychotronice" (1991)

Zdeněk Rejdák je zakladatel psychotroniky a světově proslulý badatel v tomto oboru, jeho práce vytvářejí základní teze stavby psychotroniky.

V uvedeném díle Z. Rejdák nerozebírá bezprostřední okolnosti vzniku psychotroniky, ale vytyčuje zde problém specializace jednotlivých oboru, jejich vzdalování a obrazně vznik určitého vakua mezi nimi. Toto vakuum není prázdné, dopadá do něho všechno nenormální, vymykající se běžnému poznání a každodenní prosté praxi. V tomto vakuu se nachází vše, co bychom dnes označili za paranormální. Jsou to jevy snad fyzikální, snad psychologické, snad medicínské, snad filozofické, snad biologické, snad astronomické atd. Mnohé z nich mají společného jmenovatele: úzce se váží k naší psychice a zároveň jsou doprovázeny fyzikálními projevy, jsou to jevy psychofyzikální — psychotronické.

Vznik psychotroniky má historickou návaznost, ale slovo psychotronika nebylo zvoleno s cílem odlišit se od parapsychologie nebo metapsychologie, ale ze zcela věcných důvodů. Jevy, které psychotronika a parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologií, měly by být také vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filozofií atd. Pak bychom museli pojednávat o paramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však obecně otázka, zda má smysl u pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stávající vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné, pak není vůbec důvodné používat předpony para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich souhrnné pojmenování rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme.považovali za nejvýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí. Jeho autorem je Ferdinand Clerc. Poprvé jej použil ve francouzském radiotechnickém časopise Toule la Rádio (No. 192, s. 12, 1955)."

Psychotronika vytváří jednotnou terminologii, vycházející ze skutečnosti vazby psychotronických jevů na živé organizmy, proto Z. Rejdák zavádí u všech termínů předsouvání slovní předpony bio. Tím se vytváří pojmy bioindikace, biotelegnóze, biokomunikace, biodiagnostikování, bioterapie, biotelekinéze, bioaktivace, biolokace. Z této řady vybočuje pojem dermokognice a diskoninuitní zóny.

Důležité je definiční vymezení psychotroniky: „Psychotronika je interdisciplinární vědní obor studující distanční interakce mezi organizmy a vnějším prostředím, které jsou podmíněny mohutnostmi duše, uvědomovanými a percepčními procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto interakcí, čímž pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené rezervní možnosti člověka, živé hmoty a tak přispívá k poznání světa vůbec."

Svou definicí psychotroniky Z. Rejdák zavádí do psychotroniky klíčový pojem duše, od její mohutnosti, tedy určitých vlastností a s ní spojených schopností živého organizmu člověka, se pak odvíjí i existence psychotronických jevů, které se k němu váží a nebo je schopen je vyvolat. Tento postoj vyjadřuje snahu vrátit do výzkumu v psychotronice a lidského života vůbec, určité morální a etické kvality, které je nutné zvláště v psychotronice respektovat a zabránit tak i hrozbě jejího zneužití proti člověku.

- podle O. Válka, z knihy „Psychotronika, nová věda" (1992)   - podle M. Nakonečného, z knihy „Lexikon hermetizmu" (1993)   - podle M. Rýzla, z knihy „Úvod do parapsychologie" (1991)
- podle K. Drbala, Z. Rejdáka, z knihy „Perspektivy telepatie" (1970) - podle Z. Rejdáka z knihy „Průvodce po psychotronice" (1991) - podle I. Chudáčka, z knihy "Fyzika na pokraji aneb psychotronika" (1998)
Závěr