Vznik  psychotroniky


 

2.3     Vznik psychotroniky podle M. Rýzla, z knihy „Úvod do parapsychologie" (1991)

Milan Rýzl je americkým parapsychologem, který emigroval v roce 1967 z Československa do Spojených států, kde přednáší parapsychologii. Když opouštěl Československo, domníval se, že parapsychologie je v západním světě již plně uznávaný vědní obor, jenž je téměř stejně respektovaný jako třeba chemie nebo biologie. Byl překvapen, že i na Duke University, kde byla laboratoř J. B. Rhinea, zakladatelé vědecké parapsychologie, která představovala vrchol amerického parapsychologického výzkumu, je parapsychologie přijímána se značnou skepsí.

Na začátku devadesátých let, po uplynutí dalších 24 letech od doby svého působení v USA, je Rýži nucen konstatovat, že se nic faktického v parapsychologii nezměnilo, mimo to, že vznikl východoevropský fenomén „psychotronika" a celkově došlo k lepší informovanosti veřejnosti, nebyl dosud nalezen žádný radikální objev a parapsychologie je tím stále ve stadiu pionýrského výzkumu.

Podle Rýzla psychotronika udělala chybu v tom, že ignorovala několik desetiletí vývoje parapsychologie, které jí vytyčily přesné hranice. Parapsychologie se ze svého původního obsáhlého starého pojetí zahrnujícího „všechny tajemné jevy lidské psychiky" zúžila a věnuje pozornost tzv. mimosmyslovému vnímání (MSV) a psychokinézi. Tyto dvě skupiny jevů jsou spojené podobným chováním a příbuznými zákonitostmi. Psychotronika celý tento vývoj zrušila. Zahrnula do svého zájmu opět okrajová témata, která byla dříve z parapsychologie vyloučena, a tak tematicky vrátila výzkum o staletí zpět. Psychotronika se totiž snažila o přírodovědecké a zvláště fyzikální vysvětlení parapsychologických (psychotronických) jevů dálkovými energetickými interakcemi. Zvláštní zákonitosti mimosmyslového vnímání a psychokinéze (např. nezávislost na hmotných překážkách, na fyzikálních energetických systémech, na prostorové vzdálenosti, a dokonce i možnost překlenout časovou bariéru pro proskopii) ukazují, že jde o jevy „nefyzikálního" charakteru (rozuměj z hlediska současného stavu fyziky). Pro jejich vysvětlení je třeba nalézt nové principy přesahující naše dosavadní znalosti ve fyzice.

Psychotronika má své historické oprávnění. V době, kdy filozofie dialektického materializmu byla v komunistických státech hlavním kritériem vědecké pravdy, byl parapsychologický výzkum pro marxistické filozofy podezřelý a filozoficky zcestný. V této situaci mohlo být takticky užitečné smazat ostré hranice parapsychologie, zařadit do ní i výzkum okrajových témat a říci, že toto vše patří do parapsychologie nazvané „psychotronika", že zkoumané jevy jsou plně opakovatelné, a prohlásit, že vše je zcela vysvětlitelné známými fyzikálním zákony - zářeními, energiemi, silovými poli. Takový přístup mohl přinést uznání, finanční podporu a tím i naději pro psychotronický výzkum. Sám L. L. Vasiljev použil variantu této taktiky ve svém úsilí o prosazení telepatického výzkumu na Leningradské univerzitě. Dnes je ale jiná doba. Politicky inspirované taktiky nejsou zapotřebí, ale spíše je třeba podívat se pravdě tváří v tvář. Bohužel výzkumný postoj, který je podkladem psychotroniky, podle mého názoru přivádí výzkum mimosmyslového vnímání a psychokinéze na zcestí.

- podle O. Válka, z knihy „Psychotronika, nová věda" (1992)   - podle M. Nakonečného, z knihy „Lexikon hermetizmu" (1993)   - podle M. Rýzla, z knihy „Úvod do parapsychologie" (1991)
- podle K. Drbala, Z. Rejdáka, z knihy „Perspektivy telepatie" (1970) - podle Z. Rejdáka, z knihy „Průvodce po psychotronice" (1991)
Závěr