|
- pracovník
nemocnice sv. Tomáše v Londýně Kilner přišel ve 20. letech 20.
století s brýlemi, které měly umožnit vidět záření lidského těla –
auru
(viz). Byly to dvě kyvetky naplněné roztokem dicyaninu v triethanolaminu. Jak
ale r. 1962 ukázal A. J. Ellison, tento roztok propouští malou část červeného
a fialového světla. Ty mají větší rozdíl v lámavosti a proto předměty,
na které se těmito brýlemi díváme, mají dvojí obrys - červený a
modrofialový. Podobně lze použít i tmavě modrého kobaltového skla. Kilner
použil dicyanin asi proto, že se mylně domníval, že zcitliví oko, jako
fotografickou desku.
-
viz
biopole,
bioplasma
|
|