Rejstřík pojmů 

Biotelekineze 

Pro biotelekinezi se v literatuře používá termínů: telekinese, psychokineze, Schpuk fenomén, Poltergeist, PK jev. V západní a starší literatuře je termín PK jev chápán jako označení pro fyzikální manifestace. Proto se fenomény dělily na ESP -nefyzikální a PK jevy - fyzikální. Dnes víme, že všechny ze zkoumaných jevů mají také svůj fyzikální projev.

Při biotelekinezi dochází většinou k interakci mezi člověkem a neživou hmotou v prostředí, zřídka mezi člověkem a živou hmotou v prostředí.

Biotelekineze má spontánní charakter, cílený charakter nebo experimentální charakter.

Biotelekineze většinou mívá spontánní charakter, vázaný na déle trvající stresový stav, obvykle v dětském nebo pubertálním věku. Volní složka se v tomto případě jeví jako zcela druhořadá. Při experimentální biotelekinezi je třeba mentálním úsilím uvést organismus do příslušného stavu, aby byl schopen biotelekineze. Měřené fyziologické parametry při experimentální biotelekinezi odpovídají parametrům při stresu, třebaže se pokusná osoba psychicky nenachází ve stresovém stavu a projevuje dokonce spontánní radost nad zdařilým experimentem. U N. S. Kulaginové, která bez dotyku pohybuje různými předměty, dochází ke spasmatickým stavům, změně srdeční činnosti, snížení hladiny cukru v krvi, úbytku na váze apod. Energii, zodpovědnou za pohyb předmětů, lze volním úsilím směrovat, např. ze dvou kompasů položených vedle sebe pokusná osoba dokáže roztočit střelku vylosovaného kompasu, přičemž střelka druhého kompasu zůstává bez pohybu.

Kromě standardních biotelekinetických experimentů, prováděných za pomoci výjimečného jedince, probíhají od poloviny 19. století experimenty s tzv. minipsychokinezí, která má převážně laboratorní charakter. Experimentátor usiluje o přímé působení na lehce pohyblivé soustavy (zavěšené, pohybující se na vodní hladině apod.) se snahou vyloučit známé fyzikální vlivy, jako jsou teplo, vzdušné proudy, elektrostatika atd. (H. Baraduc, E. K. Můller, A. Wendler, J. Krmešský). Proti těmto experimentům je však vznášeno mnoho námitek, a zatím spíše potvrzují, jak je člověk z energetického hlediska dosud neznámý.

Fyzikální vysvětlení jevu biotelekineze zůstává otevřené. Vědci v Německu (F. Karger, J. Petzold) vyslovují obecnou hypotézu o další páté fyzikální interakci, stojící vedle čtyř známých: elektromagnetické, gravitační, silné a slabé nukleární, k níž by mělo docházet mezi hmotou a člověkem. Jiní vědci dávají zatím přednost fyzikálním měřením známých energetických forem. Těchto poznatků se snaží využít pro modelování experimentů. Např. elektronik prof. W. Peschke se začal zabývat tzv. kinetobarickým efektem. Když generoval elektromagnetické vlny, v oblasti 1,5 - 2 GHz zjistil, že se lehce pohyblivá soustava uvedla do pohybu. Po skončení generování elektromagnetických vln se pohyb zastavil. Jestliže provedl totéž generování za zády pokusné osoby (vždy po dobu 2 minut), nastal tentýž efekt, avšak s tím rozdílem, že se lehce pohyblivá soustava nezastavila a pohyb přetrvával 2 - 4 hodiny, u některých jedinců i déle. Uměle generovaná energetická forma zřejmě vyvolala změnu v energetice organismu, protože bez tohoto generování žádná z vybraných pokusných osob soustavu do pohybu neuvedla.