Rejstřík pojmů 

Astrologie 

Zpět na rejstřík

 - stará nauka o vlivu hvězd na pozemský život a osudy lidí, s ohledem na datum jejich narození. Rok rozděluje na 12 období, nikoliv měsíců, ale jmenuje je podle souhvězdí, do kterých se během roku zdánlivě promítá Slunce. Pod pojmem hvězd si i staří astrologové představovali především planety. Noví astrologové do svých úvah zařadili i planety Pluto (objeven r. 1930) a Neptun (objeven r. 1846), které jsou jednak velmi daleko a jednak od jejich objevení neuplynula dostatečně dlouhá doba, aby mohl být pozorován jejich vliv, pokud vůbec existuje. Kromě toho tyto planety lze pozorovat jen velmi silnými dalekohledy. Nicméně astrologové zavedli složitý systém výpočtů horoskopů, počítají s tzv. dómy, trigony, descendenty a ascendenty. Není pochyb o tom, že místní geologické a atmosférické i jiné podmínky ovlivňují charakter lidí, zvířat i rostlinstva a v závislosti na roční době. Hlavní vliv na ekosféru naší Země má Slunce a Měsíc. Slunce zvyšuje každých 11 a 22 let svoji aktivitu, zvyšuje počet chorob, nervových nemocí i náhlých úmrtí. Činnost Slunce ovlivňuje postavení Jupitera a Saturnu, případně Marsu. Vliv Měsíce je znám jako somnabulismus, při úplňku se zvyšuje psychická i fyzická aktivita. Vliv ostatních vesmírných těles však není prokazatelná. O vysvětlení astrologie na základě ovlivnění slunečního větru nebeskými tělesy se pokusil M. Cotterer v knize Mayská proroctví. 

Astrologie je definována jako umění předpovídat události z postavení planet. Má se zakládat na znalosti jejich vlivu na individuální či kolektivní lidské počínání.

Typy astrologie

První, která se týká osudu jednotlivce, se nazývá „soudnou astrologií" a druhá, týkající se kolektivů, lidí a národů, nese název „světová astrologie", která usuzuje souvislosti mezi pohybem nebeských těles a světovými či kolektivními událostmi, jako jsou války, revoluce, mír a prosperita, epidemie nebo pohromy.

Astrologické prvky lze nalézt už u Sumerů. Středomořskou astrologii vytvoři­li Chaldejci. Jde o astrologii praktikovanou v tzv. západních zemích, existují však i astrologie jiné. Lidé si zřejmě brzy usoudili, že se postavení hvězd mění a s ním i události a lidské skutky.

Předpokládá se, že se astrologie od Chaldejců dostala do Egypta, kde dosáhla mimořádného rozkvětu. Všechna náboženství starobylého Egypta se totiž opírala o hvězdné jevy.

Jelikož Řekové měli ve zvyku zdokonalovat své vzdělání a kul­turu studijním pobytem v Egyptě, převzali i astrologii. Věštec­kou védu obohatili o vlastního ducha, především pokud jde o znamení zvěrokruhu a názvy planet. Vztah mezi zvěrokruhem a řeckou mytologií je natolik krásný a hluboký, že z něj dodnes čerpáme především výklad jednotlivých znamení. Názvy zname­ní zvěrokruhu i planet pocházejí z řečtiny, i když během doby je ovlivnila také latina.

Astrologie se velmi rychle rozšířila z Řecka do Itálie, pak do celé západní i střední Evropy a nakonec i Evropy východ­ní, kde se znovu vynořila tzv. keltská, galská a další astrologie. Není však jistota, že to jsou sku­tečně původní astrologie, vycházející z pevných a ověřitelných základů, později přejaté různými národy a pak zapomenuté.

Svou astrologii mají také v Indii, v Číně, nemluvě o těch, jež se zrodily řekněme v Americe v době, kdy tento kontinent patřil domorodým Indiánům.

Astrologie během staletí

Středověk, silně poznamenaný náboženstvím, astrologii a astrology pronásledoval; tím spíše, že měla mnoho společného s astronomií - skutečnou vědou.

Všichni vládci XVI. století měli vlastního astrologa, s nímž se radili o správném postupu ve státnických záležitostech. Tato zvyklost se tradovala od dob zrodu astrologie, avšak jména vel­kých astrologů, zastávajících tak důležitou roli známe přesněji až od XVI. století. Ví se např., že astrolog Ludvíka XI., krále fran­couzského, se jmenoval Galeotti; astrologem Kateřiny Medicejské byl Cosimo Ruggieri; uvádí se rovněž jména jako Cardan, Tycho de Brahe, Kepler, kteří byli zároveň astronomy, astrology i vědci.

V XVIII. a XIX. století musela astrologie ustoupit ze svého výslunní, nicméně nezanikla.

XX. století zaznamenává její nový, velmi bohatý a plodný rozkvět. Je však používána pod jiným zorným úhlem a k poně­kud jiným účelům, než tomu bylo kdysi. Dnes je dostupná pro všechny, od toho nejbohatšího a nejmocnějšího člověka až po největšího ubožáka; od nejkultivovanější a nejvzdělanější osoby, po její pravý opak.

V posledních letech upřela veřejnost svou pozornost na něko­lik astrologií, z nichž nejznámější je čínská.

Hvězdné vlivy

Zaslouží si astrologie svou pověst a má skutečně takovou hodnotu? Nikdo nemůže popřít, že vesmírem krouží síly, ať už jsou nazývány jakkoli, které mají jistý dopad na vše pozemské. Hypotetickou konstrukci, nazývanou astrologií, bylo možné vy­tvořit tím, že se stanovila a pojmenovala určitá hvězdná či pla­netární seskupení a byly jim připsány obecné charakteristiky.

Astrologové tvrdí, že hvězdy radí, ale nepřikazují. Spoléhat v jejich všemohoucnost by bylo ošidné. Sklony, jež jsou v každém z nás a jimiž se osobnosti navzájem odlišují, jedince ženou podle pohybu planet kupředu, případně brzdí. Jelikož však jsme nadáni nezávislou vůlí a rozumem, jednáme podle vlastního uvážení.

Moderní věda dosud neprokázala existenci hvězdných vlivů, o nichž hovoří astrologie, upustila však od jejich popírání; při­pouští dokonce, že nekonečné projevy hmoty jsou pouze různý­mi formami vesmírné energie. Lidské bytosti budou vždy dávat přednost jednotě před pluralitou, a právě prostřednictvím této záhadné jednoty jsou bytosti ve spojení s hvězdami.

V minulosti byla astrologie natolik vlivná, že jsou o ní zmínky ve všech jen trochu důležitých textech. Platón studoval vliv Mě­síce a Slunce na vznik pohlaví. Dante pravil: „Moudrý člověk je pánem svého osudu jen tehdy, podaří-li se mu být v souladu s kosmem." Astrologii nazývá „nejušlechtilejší z věd".

Dnešním posláním astrologie je pomáhat nalézat cestu, po­chopit život, mít jasno v osudu, milovat jej, ocenit a vychutnat.

Od dalekohledu k počítači

V dávné minulosti se astrologie provozovala tím způsobem, že se nebeská tělesa pozorovala dalekohledem a úhly mezi nimi si astrologové měřili sami. Časem se upustilo od přímého pozo­rování, protože nebe není každou noc dostatečně jasné. Odbor­níci shromáždili výsledky pozorování a sestavili tabulky, které přímé pozorování dostatečně nahrazují.

S nástupem počítačů se práce ještě více zjednodušila; astrolo­gické „výpočetní programy" dokáží zkrátit dobu, jinak nutnou ke studiu, bádání a výpočtům.