Rejstřík pojmů 

Biodiagnostika

Zpět na rejstřík

 - je pomocná diagnostická metoda, která využívá kromě informací, získaných pomocí tradičního rozsahu smyslů a verbální komunikace s pacientem, i schopnosti lidského organismu lokalizovat na biologickém objektu změny ve struktuře vnějších a vnitřních energetických polí, souvisejících se začínající nebo probíhající patologií, případně ještě využívá rozvinuté nebo méně rozvinuté biotelegnostické schopnosti člověka.

Pro biodiagnostikování se v literatuře používá rovněž termínu radiesthesie, protože biodiagnostik užívá často podobných pomůcek jako při biolokaci.

Při biodiagnostikování dochází k distanční interakci mezi člověkem a živými organismy ve vnějším prostředí.

Biodiagnostikování se provádí převážné pohybem ruky v okolí organismu, nebo se diagnóza určuje pomocí různých druhů indikátorů (pendlu, virgule apod.). Zdokonalená měřicí technika potvrdila, že energetické formy, generované lidským organismem a distančně detekované, nesou informaci o zdravotním stavu organismu. Např. vyvinutím čidel na měření subtilních magnetických polí bylo umožnéno zkonstruovat magnetokardiograf. Magnetokardiografie je přesnější než tradiční EKG, neboť zachycuje změny na srdci již v době, kdy EKG často ještě informaci neposkytuje. Biodiagnostik rovněž vychází z konkrétních fyzikálních změn, které vyciťuje např. rukou v okolí těla, a to mu často umožňuje zachytit teprve rozbíhající se patologii. Ta zatím nemusí být pacientem subjektivně vnímána; nelze ji určit ani přístrojovou technikou, ani na základě symptomů. Biodiagnostikování bez přítomnosti pacienta nebo prováděné pomocí induktoru (fotografie, předmětu), případně pomocí poskytnutí jiné informace (jména, věku pacienta), spadá do oblasti biotelegnose. Do jisté míry jako biodiagnostikování můžeme zařadit i určování diagnózy pomocí moče, a to v tom případě, kdy moč hraje úlohu induktoru, tak jak tomu bylo u úspěšného biodiagnostika Jana Mikoláška.