Klub psychotroniky a UFO Psychotronika

Osobnosti v psychotronice (ČR)

(1891-1967)

O osobnosti B. Kafky velice pěkně pojednává jeho syn v článku “Kdo byl Břetislav Kafka” v knize Parapsychologie, v uvedeném článku hovoří:

“Otec se narodil 14. května 1891 v kovářské rodině Rudolfa Kafky jako nejstarší ze sedmi dětí. Ve svém rodišti Horním Kostelci vychodil školu a pak krátce pobýval na sochařské škole v Hořicích. Pro nemoc však studium přerušil a pracoval jako řezbářský dělník u firmy Červinka v Bílé Třemešné. Zde poznal svoji manželku Marii, se kterou se roku 1912 oženil. V době svého působení v Bílé Třemešné byl pozván, aby při stavbě Těšnovské přehrady vytesal hlavy kamenných chrličů.

V té době v sobě také náhodně objevil silné hypnotické schopnosti. Stalo se tak díky spiritistovi, místnímu řediteli školy, který byl svědkem toho, jak otec nevědomky uspal hypnotickým spánkem své dva kamarády ze stavby. Pak se otec s panem ředitelem pravidelně scházel a ten jej zasvěcoval do tajů jemu dosud neznámých jevů. Brzy zjistil, že mnoho lidí podléhá jeho hypnotickému vlivu, a začal tedy dělat pokusy z oboru sugesce a telepatie. Jelikož měl stále potíže se zdravím, začal se v té době zajímat také o přírodní léčitelství. Tento zájem spojil se stále se prohlubujícím zájmem o okultní vědy a neobvyklé schopnosti svého nitra začal intenzívně rozvíjet.

Postupem času získal schopné subjekty - citlivce, s jejichž pomocí vstupoval do podvědomí lidí a určoval postup léčení. Otcova popularita stoupala a návštěvnost byla v té době tak velká, že bylo nad lidské síly vše zvládnout. Pacientům se však plně věnoval, někdy až k vyčerpání, což popisuje v knize Experimentální psychologie.

Svou pomoc poskytoval zásadně bezplatně, naopak ještě z výtěžku svých knih podporoval studenty a přispěl ke koupi objektu ve Starých Hamrech - Oruni.

Nepřicházeli za ním jen nemocní, ale i lidé tázající se na jevy, které si nedovedli sami vysvětlit. Otec se vše pečlivě zaznamenával a postupem let sepsal knihu Parapsychologie, která tiskem dosud nevyšla.

Jméno Kafka často znamenalo poslední naději a vysvobození z útrap. Nebylo dne, aby někomu nepomohl, nikoho nedokázal odmítnou, neboť jeho křesťanské přesvědčení a lidskost nepřipouštěly opak. Jeho láska k bližnímu se však vždy nesetkávala s pochopením úřadů. V roce 1926 byl dokonce pokutován dvěma sty korun a v případě nezaplacení mu hrozilo dvacetidenní vězení. Celá záležitost byla nakonec vyřízena stokorunovou pokutou. Od nejútlejšího mládí prodělal otec množství chorob a úrazů - od zlomenin a poškození páteře, zánětu pohrudnice a kloubů až k srdeční vadě, později mu byla dokonce vyjmuta ledvina. Cvičením a pevnou vůlí však dokázal překonat všechny útrapy, sužující jeho fyzický i duševní život. Snad právě tyto životní peripetie a hluboká víra v Boha ho přiměly k světonázorové orientaci na pomoc bližním.

Těžištěm jeho badatelské práce byla zanedbávaná oblast - duše a duševní život člověka a jejich rozvoj. Tehdejší vědomosti v psychologii, parapsychologii, filozofii a lidovém léčitelství posunul o značný kus dopředu. Dokázal, že duševní vlastnosti a schopnosti člověka jsou nesrovnatelně vyšší, než si kdo vůbec umí představit. Ukázal také směr, jak tyto skryté síly člověka a přírody poznat a jak je využít pro dobro a zdraví lidstva.

Vědecké autority ho uznávají jako spoluzakladatele světové psychotroniky. Dokládá to například citace z knihy Telepatie a jasnovidnost, kde je řazen mezi takové kapacity, jako jsou Bechtěrev, Sinskair, Purkyně, a dokonce Einstein. Na výsledky jeho výzkumů v mnohém navazuje i dnešní věda. Jeho činnost přinesla také mnoho užitečných poznatků i pro praktický život.

Knize Nové základy experimentální psychologie předcházela kniha, která vyšla v roce 1925 pod názvem Svítání v duši. Následovaly další dvě knihy - Člověk zítřka a Kultura rozumu a vůle.

V současné době dochází k serióznímu přehodnocování výsledků otcových výzkumů. V odborných kruzích se potvrzuje, že výsledky jeho bádání předstihly dobu o několik desetiletí a že mnohé, k čemu dospěl, čeká na další ocenění.

Vzhledem k otcově zásadovosti nedocházelo k širší propagaci jeho díla. Nepřipouštěl také žádné tendenční zásahy do svého díla. Jeho knihy byly v uplynulých čtyřiceti letech na indexu, byly vyřazeny ze všech knihoven a jejich vydávání nebylo povoleno.

Knihy jsou psány srozumitelným jazykem a jsou určeny nejen trpícím, ale všem, kdo touží po svém sebezdokonalování.

„Otec předčil svou dobu i v otázkách životosprávy. Už před více než šedesáti lety zjišťoval pomocí subjektů, jakou energii strava vyzařuje. Na základě těchto pokusů doporučoval lidem ovesné vločky, naklíčené obilí a co nejvíce syrové potravy, především zeleniny, jež vyzařuje nejvíce životadárné energie.

Po druhé světové válce byl pozván do Spojených států ke spolupráci s tamějšími odborníky a do Austrálie na univerzitu v Melbourne. Nikdy těchto pozvání nevyužil a po roce 1948 toho litoval. Tehdy mu byla zakázána veškerá výzkumná činnosti a nastala doba perzekucí: vyvlastnění obtížně založeného podniku, výslechy, duševní vydírání, domovní prohlídky.

Přes těžké životní zkoušky otec nezahořkl a dál pomáhal bližním, jak mohl. Neuplynul snad den bez nějaké návštěvy. Jedni prosili o radu, jiní ho chtěli poznat osobně. Většina debat byla do konce jeho života na vysoké úrovni. Byl dobrým vypravěčem a pozorným posluchačem. Nadšeně se účastnil nekonečných debat o politice, byl však naprosto důvěřivý a často na svou důvěřivost doplácel. Těšil se a doufal. Bohužel se nedočkal ani roku 1968. 27. srpna 1967 zemřel na mozkovou mrtvici.“